Zase po dlouhém čase

1. června 2013 v 23:04 | Zlatíčko
Už mi je zase fajn. Vrátil se ke mně! Nemyslela jsem, že se to stane, ale když o tom tak přemýšlím, možná se ke mě vrátil kvůli žárlivosti. Bylo by to možný, ale radši to nebudu řešit.

Budu se snažit psát aspoň jednou do týdne na blog. Tento týden v úterý jsem dostala rovnátka. Hrozně to bolí. Zatím jsem neumřela hledy díky kaším a jogurtům. Bolest by do 2 týdnů měla zmizet, ale nevím, nevím. V půlce měsíce budu odjíždět do Anglie. Vůbec se mi tam nechce. Zase určitě budu odpočítavat dny do příjezdu zpátky do ČR. Budu ubytovaná se šprtem třídy a po večerech brečet pod peřinou, nejhorší je že to nemůžu říct rodičům, že tam nechci. Zabili by mě.
 

Zlomené srdce

2. dubna 2013 v 21:48 | Zlatíčko
Přesně před 3 týdny se mi poprvé zlomilo srdce. Vždycky předtím jsem si myslela, že si trochu pobrečím a už bude dobře. Ale hrozně jsem se mýlila. Je to jako úplný konec. Jako by už mělo přicházet jen to špatný. Nikdy se už upřímně neusmát a už vůbec nezasmát. Prostě obří prázdnota. Vsadím se, že si říkáte, co tahle 12ti letá holka o tom může vědět...ale vím toho dost na to aby to mohlo takhle bolet. A tím to vás v 'zkušené', kteří jste si tím už prošily žádám o radu. Pořád na něj myslím, nemůžu tomu zabránit. Ať už mám hory činností s kterýma můžu zabít čas, pořád moje mysl nedá pokoj. Potřebuju nutně a rychle poradit. Nedokážu nic dělat, jen přemýšlet proč se to muselo stát právě mě, právě teď, právě tady. Všechny rady na poradnách jsou k ničemu. A hlavně, nebyla bych tak K.O., kdybych se nepohádala s mýma nejlepšíma kámoškama. Takže teď jsem sama, nikdo mi neporadí a nepomůže, protože nemá kdo. Bohužel si za to můžu sama, měla jsem vydržet ty nadávky na mýho kluka a nepohádat se s holkama. A teď jak jsem dopadla. Takže velká rada z toho plyne, držte se svých kamarádů :)

Projekt

2. dubna 2013 v 18:24 | Zlatíčko
Ve škole soutěžíme o zájezdy do ciziny na prezentaci naší školy. Já vím, nezní to nic moc, kdo by o to stál? Ale teď se má jet do Itálie a já tam chci! Navštívila jsem poměrně hodně zemí, ale v Itálii jsem ještě nebyla. Bohužel, nejsem jediná kdo tam chce. A podmínka je aby jsme vytvořili o jednom známým a oblíbených čechovi projekt. S kámoškou máme Jana Husa. Hrozně moc chci, aby se nám to povedlo, i když věřím, že to nebudeme mít nejlepší. No, ale třeba se nad náma štěstí slituje. Hlavně bych chtěla porazit holkou se kterou se asi 4 roky nenávidíme. No jo, já mám tolik nepřátelů, že by z toho někomu šla hlava kolem. Ale třeba ne, třeba je to normální, já nevím. Byl už někdo z vás v Itálii? Je to tam dobré? A kdyby měl někdo ještě dneska dobrý nápad na vzhled nadpisu, nebo celého papíru, tak se moc rády necháme inspirovat. :)
 


Já divná...

1. dubna 2013 v 13:54 | Zlatíčko
Téma týdne je výstřednost a to na mě 100% sedí.

Vždycky cítím rozdíl mezi mnou a mými vrstevníky. Nikdy nejsem jako oni, plná zábavy a legrace. Teď po mém prvním rozchodu je to vidět ještě víc. S nikým se nebavím, můj styl oblíkání vypadá jako bych do školy chodila v pyžamu...ale velká změna je to, že jsem se začla líčit. Do té doby jsem se někdy třeba nalíčila řesenkou toť vše, ale teď? Podle mamky jsem strašidlo, oči si obtahuju dost silnými černými linky, tmavé stíny, výrazná pusa atd. Až tak hrozný to není, ale moje mamka je odpůrce líčení, tak z toho na větvi rozhodně není...Ve škole je to pro mě jako v mučírně, to učení by mi až tak nevadilo, vadí mi jiná věc. Jsem hodně žárlivá, to rozhodně nebudu zapírat, ale tohle myslím že přehnal. Můj kluk, teda bývalý kluk je pořád s holkou se kterou se asi 4 roky nenávidím. Tak jsem se rozhodla koketovat s jeho kamarády a to se musím pochválit, jsem v tom docela dobrá. Teď se zkouším vrátit do straých kolejí, ale nějak mi to nejde. Třeba časem...teď je asi na mě moc brzo když mám čerstvě zlomené srdce a ve třídě jsem ta divná.

Lyžák

29. ledna 2013 v 13:21 | Zlatíčko
Za týden už budu na lyžáku. Zamračený Předtím jsem se těšila, ale teď už ne. Kvůli pár věcem a to jsou:
1, Bojím se, že se tam nějak ztrapním. Snadnu na vleku, na snowboardu se mi nepovede oblouček a hodím srandovní držkopád, nebudu ostatní stíhat atd...
2, Bojím se discotéky. Určitě si říkate, čeho se můžu u takové věci bát. Všichni by se na ní těšili. Já mám ten důvod, že až nastane čas na ploužák, tak určitě budu zase sedět v koutě a sledovat se slzami v očích jak můj milovaný tancuje s mýma kamarádkama a pak určitě zase uteču na záchod, aby nikdo neviděl jak se mi zrudne obličej. A pak mě tam bude určitě zase utěšovat kamarádka, že je to blbec. I když to se mi líbilo, protože to bylo poprvý a naposled co mi takhle pomohla. Prostě si myslím, že se bude opakovat děj ze školy v přírodě.
3, Bojím se toho, že zase se všichni z celýho lyžáku nahrnou na pár pokojů a já zůstanu sama na pokoji pracovat na úkolech co dostanem na poledňák.( Mimochodem ty úkoly bývaj pro celý pokoj. Na spolupráci. ) A nemyslete si o mě, že jsem nějaký suchar, když jediná jsem dělala úkoly. Prostě jsem se nudila. A myslím, že to takhle dopadne zase...
4, Bojím se, že budu mít proti všem hnusný oblečení, lyže, lyžáky apod...
Je toho ještě mnohem víc, ale už to radši nebudu vypisovat ať si o mě nemyslíte, že jsem ještě větší cvok. I když to teda asi nejde, ale to je fuk. Tak mi snad budete držet palce, ať ten lyžák přežiju.

Můj nejlepší kamarád

29. ledna 2013 v 12:56 | Zlatíčko
Plyšovýho medvídka má nebo měl snad každý. Byl vždycky s námi, ať jsme byli šťastní nebo smutní. Teda aspoň tak to bylo u mě. Sice mi je 12, ale pořád s ním spím. Vždy když mi je něco líto nebo pláču, tak tu vždycky je. Mohu ho obímat a mazlit se s ním. Nikdy mu to nevadí, vždy mě vyslechne. Podle mě by se měl takhle podobně chovat nejlepší přítel. Bohužel, když mívám svoje 'deprese' tak to mojí jako nejlepší kamarádku vůbec nezajímá, nepomůže mi, nepopovídá si o tom se mnou. Mám kolem sebe tolik lidí, který by mi z toho mohli pomoc...kamarádky, mého kluka, rodinu, ale vždy mi pomůže jen můj plyšový medvídek, který na mě má vždy čas. Vždy věrně sedí na mé posteli a čeká až příjdu ze školy. Jasně je to divný, ale já už z toho jsem takovýhle cvok. Pro mě je nejspíš nejlepší kamarád můj Méďa. Sice živý není, ale když vidím jak se ti 'živý kamarádi' chovají, tak je to možná lepší...

Za prvé

29. ledna 2013 v 12:39 | Zlatíčko
Ahoj, doufám, že aspoň někdo z vás bude s mým blogem spokojen. Já vím, že píšu nespisovně a s chybami, tak snad mě za to omluvíte. Tenhle blog jsem si založila, protože jsem nemocná a nudím se. Tak jsem si řekla, že někdy za čas takovouhle zábavu můžu zkusit. Nevím, jak budu blog stíhat, ale budu se hodně snažit. Třeba budu mít nějaké čtenáře, i když na to moc nespoléhám. Budu se snažit psát něco k tématu týdne, i když fakt nevím, jak mi to půjde. Mám teď takový těžký období, takže bývám hodně depresivní apod. No dost řečí, jdu se kouknout do nastavení, co je nového. Protože blog jsem měla předtím jen jednou a to je už dost dlouho... Usmívající se

Kam dál